Principem vizuální podoby je jazzová hravost a improvizace. Asi každý si někdy jen tak pro zábavu čmáral po fotkách a právě tento prvek je vidět na vizuální podobě ročníku 2019.

Na plakátech se neobjevují žádné dehonestující prvky – jizvy, knírky, rohy nebo tykadla. Naopak toto rychlé “čmárání” nebo rychlé a nedokonalé dokreslení vystihuje rytmus a náladu hudby daného interpreta. Například črtání u Billyho Cobhama vizualizuje energickou hru na bicí, John McLauglin se zase celý zamotal do kytarových strun. Jména interpretů, místa a termíny konání jsou potom ledabyle přilepeny k fotce, aby byla fanouškovská koláž dotažena do své konečné podoby.